NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UNATTENDED FUNERAL svojim útlym kazetovým debutom vyznávajú lásku idolom spoza veľkej mláky. Názov si požičali z dosky „Sexless/No Sex“ od nestorov power violence IRON LUNG. Punková vášen sa do kapely preniesla z thrash-punkových BOILING POINT, s ktorými sú personálne prepojení, a spojnicou s okolitou scénou je aj spriaznené duo MÖBIUS, ktoré sa prezentuje minimalistickým sludgeom zasahujúcim až niekam do drone.
To všetko zanechalo v tvorbe UNATTENDED FUNERAL nezmazateľný odtlačok. Stále sa však prezentujú originálnou zmesou, ktorá na Slovensku v podstate nemá obdoby.
Aj keď ich krásne zašpinený zvuk (o finálne vyznenie sa postaral Blum z GATTACA) v mnohom pripomína sludgecoreové kapely, zaradiť ich do tohto štýlu nie je možné. Jednou z hlavných predností UNATTENDED FUNERAL je rýchlosť - takmer grindcorové tempo. Na klasický hardcore/punk sú až príliš technicky zdatní, čo je počuteľné v mnohých, až „mathovo“ znejúcich momentoch, a v kope stop and go pasáží, tak príznačných pre tento punkový subžáner.
Výsledok potom znie ako mix hutného sludgeu s hardcoreom, aký produkujú napríklad BLACK COBRA na ich poslednom albume „Invernal“ (úvodná „Poison“) s hrubozrnným hardcorom v štýle A398 Records (gitary v niektorých pasážach znejú ako na „Worthless“ od WEEKEND NACHOS), old school grindovým bordelom ako vystrihnutým z „From Enslavement To Obliteration“ a novším poňatím tohto štýlu, aký vidíme napríklad u dnes tak populárnych MAGRUDERGRIND.
UNATTENDED FUNERAL možno chápať ako aktuálnu slovenskú odpoveď na zámorský „nihilistický“ hardcore. Ak si spomenieme, ako skvelo im tu sekundujú VOCATIO INTERNA z Čadce a staromilci MINDFUCK z Bratislavy, zdá sa, že u nás svitá na lepšie časy.
Slovenská odpoveď na zámorský „nihilistický“ hardcore.
7,5 / 10
Unattended Funeral (2013)
Z mého pohledu jedna z nejzajímavějších kapel na slovenské HC scéně. Hutný a špinavý buldozer, který před sebou hrne velkou zablácenou haldu z neo-crustu a powerviolence. Hodně parádní je rezavý zvuk, kde nástroje tvoří jednu umaštěnou neprostupnou hradbu chlupatých riffů, jenž se mezi sebou chvilku houpou ve velmi líném tempu, aby vás po chvíli rozkrájeli punkovým kvapíkem. Přirovnání žánrové cesty UNATTENDED FUNERAL k americkým WEEKEND NACHOS je poměrně trefné. Nejzajímavější je právě spojení pomalých těžkopádných riffů, které provzdušňují crustem řízlé přeháňky. Pokud na této výtečně směřující cestě tato sousední hydra začne i více řešit aranžérskou část a provázání jednotlivých pasáží, které se mi nyní zdá mnohdy trochu násilně, bude to velká paráda. Po dlouhé době jedna poctivě upocená hardcore deska ze Slovenska.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.